Kauzalita, informace a pixely reality
Nejmenší velikost
Existuje nejmenší možná vzdálenost, pod kterou fyzika nemá smysl. Říká se jí Planckova délka a je to asi 10⁻³⁵ m. Jednička, před kterou je 35 nul a pak teprve vlastní číslo.
Pro srovnání: atom je 10⁻¹⁰ m. Atomové jádro je 10⁻¹⁵ m. Planckova délka je o dalších 20 řádů menší.
Pod touto velikostí samo pojetí "kde přesně něco je" ztrácí smysl. Je to jako byste se ptali, jaká je přesná vlnová délka vody — voda je ze směsi molekul, ne spojité substance.
Vesmír jako obrazovka
Metafora: náš vesmír se dá představit jako obří obrazovka s pixely o velikosti Planckovy délky. Každý pixel je buď "zapnutý" nebo "vypnutý", má nějaký stav, a tyto stavy se měnit podle určitých pravidel (fyzikálních zákonů).
Je to diskrétní — ne spojité. Co vypadá jako hladký prostor, je ve skutečnosti velmi jemná mřížka.
Tohle je v souladu s některými moderními teoriemi (lattice QCD, causal set theory, loop quantum gravity). Alexandria Dynamics to formuluje jako ε-mřížku, která pamatuje a modifikuje pohyb hmoty.
Informace jako základ
Klasická fyzika: hmota a energie existují, informace jsou jejich popisy.
Moderní pohled: informace je možná fundamentálnější než hmota. Hmota a energie jsou projevy informace.
Kvantová mechanika je v zásadě informační teorie — popisuje, jakou informaci můžeme získat z měření. Termodynamika je informační — entropie je nedostatek informace. Dokonce gravitace se dá popsat jako tok informace (holografický princip).
Tohle je jedna z velkých myšlenek 21. století: realita je spíš "software" než "hardware". Pixely reality jsou bity informace.
Praktický dopad
Není to jen filozofie. Má to praktické důsledky:
- Černé díry uchovávají informace (informační paradox byl vyřešen přes Hawkingovo záření)
- Kvantové počítače fungují na principu, že informace jsou fyzickou komoditou
- Holografický princip: 3D vesmír může být kódovaný na 2D ploše
V Alexandria Dynamics navrhujeme: kauzalita — vztah příčiny a následku — je vlastnost informačního toku v ε-mřížce, ne jen "věc, která se stane".
Je to velká myšlenka, která má dlouho dozrávat. Ale začínáme vidět obrysy něčeho, co vypadá jako informační fyzika — fyzika, která staví na bitech, ne na částicích.
Informacni vrstva reality
Predstavte si svet jako obraz na obrazovce. Obraz je vysledkem dat, ne barvy samotne. Podobne nekteri fyzici navrhuji, ze zakladni material reality je informace. John Wheeler to shrnul vetou it from bit.
To, co pozorujeme, neni nutne primy objekt, ale projevena informace. Realita nabizi mnozinu moznosti a interakce vybere jednu z nich.
Planckovy hranice
Max Planck ukazal, ze energie se predava v diskretnich balicich. Z toho vyplyva, ze realita ma krokovitou povahu i v prostoru a case.
Planckova delka je nejmensi smysluplne meritko prostoru. Pod ni klasicke pojmy vzdalenosti prestavaji platit.
Planckuv cas je nejmensi smysluplny casovy interval. Pod nim kauzalita ztraci svuj obvykly smysl.
Planckova hustota je horni limit hustoty hmoty.
Feynmanovy drahove integraly
Richard Feynman navrhl elegantni pohled na pohyb castice: pred pozorovanim castice zvazuje vsechny mozne cesty soucasne. Kazda cesta prispiva vlnovou slozkou a vysledny pozorovany jev vznikne jako soucet techto prispevku.
Ve dvousterbnovem experimentu to vidime primo: na stitku se objevi interferencni obrazec.
Schwarzschilduv horizont
Schwarzschilduv polomer cerne diry oznacuje hranici, za kterou svetlo neunikne. Ale je to opticky horizont, ne nutne fyzicky konec prostoru.
Za horizontem prostor pokracuje. Skutecnym limitem je Planckova delka.
Vrstvy reality
Realita ma strukturu vrstev: Informacni vrstva (zakladni struktura moznosti), Kvantova dynamika (pravidla vyberu a interference), Emergentni makroskopicke zakony (to co pozorujeme kazdy den).