Kauzalita, informace a pixely reality

Informacni vrstva reality

Predstavte si svet jako obraz na obrazovce. Obraz je vysledkem dat, ne barvy samotne. Podobne nekteri fyzici navrhuji, ze zakladni material reality je informace. John Wheeler to shrnul vetou it from bit.

To, co pozorujeme, neni nutne primy objekt, ale projevena informace. Realita nabizi mnozinu moznosti a interakce vybere jednu z nich.

Planckovy hranice

Max Planck ukazal, ze energie se predava v diskretnich balicich. Z toho vyplyva, ze realita ma krokovitou povahu i v prostoru a case.

Planckova delka je nejmensi smysluplne meritko prostoru. Pod ni klasicke pojmy vzdalenosti prestavaji platit.

Planckuv cas je nejmensi smysluplny casovy interval. Pod nim kauzalita ztraci svuj obvykly smysl.

Planckova hustota je horni limit hustoty hmoty.

Feynmanovy drahove integraly

Richard Feynman navrhl elegantni pohled na pohyb castice: pred pozorovanim castice zvazuje vsechny mozne cesty soucasne. Kazda cesta prispiva vlnovou slozkou a vysledny pozorovany jev vznikne jako soucet techto prispevku.

Ve dvousterbnovem experimentu to vidime primo: na stitku se objevi interferencni obrazec.

Schwarzschilduv horizont

Schwarzschilduv polomer cerne diry oznacuje hranici, za kterou svetlo neunikne. Ale je to opticky horizont, ne nutne fyzicky konec prostoru.

Za horizontem prostor pokracuje. Skutecnym limitem je Planckova delka.

Vrstvy reality

Realita ma strukturu vrstev: Informacni vrstva (zakladni struktura moznosti), Kvantova dynamika (pravidla vyberu a interference), Emergentni makroskopicke zakony (to co pozorujeme kazdy den).