Číslo, které nikdo neumí odvodit

Rotační křivky galaxií

Když se díváme na galaxii a měříme, jak rychle se jednotlivé části točí, dostáváme rotační křivku. Normálně by měla klesat se vzdáleností od centra (jako planety kolem Slunce).

Ale ve skutečnosti je plochá. Vnější části galaxie se točí stejně rychle jako vnitřní. Na velké vzdálenosti.

Přelom: g†

V 80. letech izraelský fyzik Milgrom si všiml, že rotační křivky se "ploské" stávají přesně v okamžiku, kdy zrychlení klesne pod určitou hodnotu. Tu hodnotu nazval g† ("g-dýk").

g† = 1,2 × 10⁻¹⁰ m/s².

Velmi malé číslo. Zemské zrychlení gravitace je asi 9,8 m/s² — tedy 100 miliardkrát víc než g†.

Kde g > g†, funguje Newton. Kde g < g†, gravitace se chová jinak — slabší, než by měla být, je "přizvedlá".

Platí pro 175 galaxií

Milgromova pozorování byla ověřena mnohokrát. Dnes máme databázi 175 galaxií, pro které je rotační křivka dobře změřená. Všechny se chovají podle stejné konstanty g†.

Různé hmotnosti, různé tvary, různé věky. A všechny sledují stejné magické číslo. Je to pozoruhodné.

Proč 1,2?

Tady je ta otázka, kterou nikdo nevyřešil: proč přesně 1,2 × 10⁻¹⁰? Ne 0,5, ne 3, ne třeba 10. Přesně 1,2.

Milgrom odpovídá: "nevím, ale platí to". MOND teorie tuto hodnotu přijímá jako empirickou — je to vstup, ne výstup.

My v Alexandria Dynamics umíme g† odvodit. Vychází z kombinace fundamentálních konstant — Hubbleovy konstanty, rychlosti světla, a vnitřní geometrie prostoru.

Výsledek odvození: 1,2 × 10⁻¹⁰ m/s² — stejné číslo, shoda s odchylkou 1,5 %.

To není důkaz, že jsme v právu. Je to indikace, že naše teorie obsahuje něco, co jiné teorie ne. Umíme vysvětlit, co jiní jen měří. Uvidíme jestli to obstojí v dalších testech.